Kdysi lidé měli trochu jiné priority než lidé dnes. Nebyla doba telefonů a různých moderních přístrojů, dříve tedy vydělávali úplně jinou prací, než kterou vyděláváme my, navíc oni neměli zase takové schopnosti, jaké máme my teď, no my zase nemáme takové schopnosti, jaké měli oni kdysi. Byli asi celkově více zruční, protože se v té době spíše pracovalo rukama. Pokud jste nebyl řemeslník nebo jako žena třeba služebná, pracovali jste dost možná jako voják v armádě vašeho krále, pokud se bavíme ještě o dobách králů a královen. V té době jste moc peněz neměli a i ti, kteří pracovali, dostávali jen střechu nad hlavou a nějaké jídlo, to byla jejich výplata, jak bychom řekli dnes.
Pár peněz možná dostali, ale bylo to opravdu málo, spíše se dávalo za službu jídlo a nějaké to teplé místo na spaní, to bylo hlavní, aby se člověk měl kde uložit ke spánku a hlavně – aby do rána přežil a nikdo ho nezabil, protože tyto doby byly kruté. Pokud vás někdo zabil, nedostalo se ani žádné spravedlnosti, protože se tyto zločiny dříve moc neřešily, protože byly, dá se říct, celkem normální, na tu dobu. I ve válce, kterých bylo mnoho, se normálně lidé zabíjeli jak na porážce a bylo to všem úplně jedno, že ten člověk měl třeba rodinu a podobně. Zabíjeli se hlavně civilisté, kteří vlastně s válkou neměli nic společného.
Dříve to bylo celkem brutální, ono to brutální stále je, ale naštěstí ne v takovém měřítku v porovnání s dřívější dobou. Těžko říct, jestli byli lidé v té době více odvážní. Zase neměli takovou svobodu, jakou máme my. Nemohli třeba narovinu říct, co si myslí, jinak by jim někdo úplně normálně a bez obav setnul hlavu, což jste moc nechtěli, pokud jste si mysleli, že se dožijete alespoň pár let dopředu. Na druhou stranu se nebáli tolik o svůj život, jako my dnes. Existuje pojem Molon Labe, který se nyní hodně vyskytuje například na tričku Molon Labe Armytrika a podobně, který právě svědčí o odhodlanosti, je to výrok, který znamená vytrvalost i přes mrtvoly.