Nevím jak vy, ale já si skutečně nepamatuji, kdy jsem byl naposled spokojený s naší politickou situací. Už si nevzpomenu, kdy mě tu naposledy něco nadchnulo. Snad to bylo v prvních svobodných volbách po sametové revoluci, kdy jsme se konečně zbavili nevítané nadvlády jedné totalitní strany a mohli si skutečně vybrat svoji politickou reprezentaci z více i hodně odlišných nabídek. Ale později už to nikdy sláva nebyla. A v poslední době mě v politice potěšilo snad jenom to, když padla populistická vláda jistého A. B., což ale bylo už před pár lety. A mezitím se ukázalo, že nová vláda, slibující zodpovědnost, neudělala vlastně nic z toho, co jsem očekával. Sáhla sice lidem na peníze, ale hospodaření státu nejen neprospěla, ale nadále mu škodila i škodí. Takže jsem ztratil iluze i o této vládní garnituře.
A už nevím, koho bych měl volit, aby se této zemi skutečně začalo dařit líp. Všude už je to jenom samý populista, a pokud už někdo mluví o zodpovědnosti a jiných skutečných pozitivech, pak jenom ti, kdo vodu kážou a víno pijí. Tedy kdo slíbili, že prospějí rozpočtu, a zatím mu škodí a škodí. Politika mi prostě hýbe žlučí. A určitě nejen mně. Kritiku slyším z úst snad všech lidí kolem sebe a nejen kolem sebe. A politici si určitě naši kritiku zaslouží. Aspoň tedy ti, kteří jsou u moci nebo kteří se k ní derou nebo snaží prodrat.
Ale je tu to, co se mi na této zasloužené kritice nelíbí. A tím je to, že jsou politici kritizováni za to dobré, co dělají. A naopak se jim předhazuje, že byli lepší ti, kdo byli ve skutečnosti ještě daleko horší, a hrozí, že si místo politiků špatných zvolíme ty ještě horší. Čímž se dostaneme z bláta do louže. Za jásotu potrefených hus, které se především ozývají. Inu, vláda nám prý nedává dost peněz. A ještě zdražila máslo a vejce. Takže hanba jí. Jak tvrdí lidé, kterým z neznámých důvodů nedochází, že právě to není vina dnešní vlády.